dun-vetar

2. května 2007 v 20:38 | nandur |  Povídky
Ohnivý kruh zaplál a lesklé ostří meů se střetlo v ostrém podhmatu dvou mužů v boji, jenž vedl ke smrti. Být jen jedním z nich... ocelový meč probudnul srdce bojovníka a ten se svalil ve smrtelné křeči na zem. Nastala tma, vítěz a poražený, přesto oba prohráli jeden zemřel a druhý zabil. Andurine zavřel oči a skolpil hlavu s lítostí nad svým činem. Přesto byl nutný a nezbytný, pokud chtěl žít. Krev mu tekla z meče na zem a mrtvý bojovník ještě stále na zemi žil. Andurine mu pohlédl do očí avšak nenašel v nich hněv, ale vyrovnanost.
Vzal svůj meč a uťal svému soupeři hlavu, aby tak ukončil jeho trápení. Uklonil se a odešel tak, jak bylo zvykem v Bodanu. zítrejsiho rana slunce nevzeslo a nastala tma ktera se tahla a dopadala na botosti kolem andurine byl predvolan pred mista thana kteri mu ozamil ze skousku splnil ve vsech ohledech a duha brana bodanska mu byla otevrena tyak jako ne mnohym .
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Žabka Žabka | Web | 3. května 2007 v 20:41 | Reagovat

NO začíná to hezky...:)))

2 nandur nandur | 3. května 2007 v 21:54 | Reagovat

moza i konec je hesky pokud ho pochopis:P

3 Kerry Kerry | 2. prosince 2009 v 14:15 | Reagovat

mrtvý bojovník ještě stále na zemi žil. Tak byl mrtvý nebo žil? Ale jinak celkem dobré.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama